Jak fotit kočky v ateliéru

  Focení koček v ateliéru, a né v jejich přirozeném prostředí - doma, je náročné. Focení probíhá hodinu a často se stává, že se kočicka aklimatizuje až po 45 mimutách, nebo třeba vůbec. Prvních 30 minut se kočička nesmí do ničeho nutit a nejlépe fotit v blízkosti páníčka, který jí dává pocit bezpečí.

Kočičí povaha

 Tak ta je pro fotografa velmi složitá. Odhadnout kočičí chování, i když jste s kočkami vyrůstali není vždy jednoznačné. Kočky jsou svými pány a většinou je moc nezajímá, že chcete aby seděla zrovna na této židličce a předvedla kočičí "úsměv". Zpravidla je zajímá nejvíc prostor za pozadím, kde všechno prošmejdí do posledního centimetru. Taky je to pro ně dobrá schovávačka. Pro některé povahy spíše skvělá hra na schovávanou.

Jak tedy na to ?

  Nejprve je nutné domluvit se s majitelem, jestli vůbec má smysl kočičku na focení brát. Pokud má kočka problém jet třeba jen kus k veterináři a víte, že se v přepravním boxe extrémně stresuje a jste rádi, že jste cestu přežily - pak nemá vůbec cenu focení v ateliéru zvažovat. To raději přijedu k Vám domů a fotky uděláme v kočičím přirozeném prostředí.  Pokud kočička při cestách tolik nestresuje, nebo si z toho dokonce nic nedělá, je ideálním adeptem pro focení v ateliéru. Pak tedy stačí najít vhodný termín pro focení a může se jít na to.

Jak focení probíhá ?

  Přípravy začínají ještě před příchodem zákazníků. Je třeba stáhnou pozadí, na jejíž barvě jste se předběžně dohodli, přenést světla, nasadit softboxy a vše nastavit. Tyto věci jsou jednoduše řečeno - infarktové - tedy mohou kočičce způsobit nemalý šok a práce by byla o to složitější. 

  Vždy začínám focením s páníčkem, kdy drží kočku v náručí, nebo mu sedí na klíně. Tady se opět projeví rozdílná povaha těchto krásných zvířat. Některá si chování a drbání užívá, jiná to vyloženě nesnáší. I tak je tento kontakt důležitý, protože to kočičku přivede k pocitu, že je doma, že je u páníčka. 

  Focení jde pomalu, protože se kočička nesmí násilím držet na místě. Například si páníček posadí kočku na klín, já udělám 2 fotky, kočička seskočí a jde opět prozkoumávat taje za pozadím. Kočku nechávám, hlavně žádná honička. Za kratší nebo delší chvíli kočička vyleze. Buď sama nebo za hračkou. Takto se koloběh opakuje stále dokola. Posadím kočičku tam, kde jí pro focení potřebuji a fotím dokud to jde. Když se kočička odporoučí, nechám jí chvíli prostor. Po chvíli se natolik otrká, že už je možné jí přenášet na místo v kratších intervalech. Ty otrkanější kočičky už většinou po 30 minutách zůstávají na místě a uvelebují se. Toho se musí patřičně využít a fotit. 

  Posledních 20 minut bývá pro fotografa nejvýživnější, protože si už může dovolit ve větším přestavovat a přenastavovat světla, pohybovat se svižněji a měnit například rekvizity. 

 Focení tvá hodinu. Proč tomu tak je, když se kočička otrká až ke konci ? Je to proto, že déle jak hodinu focení je jak pro kočičku tak i páníčka a fotografa náročné a začne být i nudné. Hodina je tak akorát, vše se hezky stihne a nikdo se nenudí. :)